„Není jiná možnost než úplná evakuace“: Rozhovor s německými antifašisty o katastrofální situaci na ostrově Lesbos
Naši soudruzi z drážďanské organizace Undogmatische radikakale Antifa (URA Dresden), kteří aktuálně pobývají na ostrově Lesbos, poskytli rozhovor o tamní katastrofální situaci webu Alternative Dresden news. Přinášíme vám jeho překlad.
Krátce po zveřejnění následujícího rozhovoru řecký náměstek ministra pro civilní ochranu a krizové řízení vyhlásil nová opatření týkající se omezení v táboře Moria v důsledku šíření COVID-19: Povolení k opuštění tábora za účelem nákupu nezbytného zboží v nejbližším městě bude mít pouze jeden člen rodiny a to pouze v čase od 7. do 19. hodiny. Žádné neziskové organizaci nebude po dobu dvou týdnů povolen vstup do tábora. Plnění opatření bude kontrolováno policií. Kromě toho všeho budou kolem tábora migrantů postaveny ploty a uvnitř budou vytvořena zvláštní zdravotní střediska.
Místo, aby tyto nelidské tábory, tato vězení pod širým nebem, byly evakuovány, je na ně uvalena karanténa. Je proto třeba být solidární (#coronasolidarity) se všemi lidmi uvězněnými v Morii a ve všech ostatních táborech na řeckých ostrovech. Hashtag #staythefuckhome se na ně nevztahuje, protože „domov“ v tomto případě znamená to, co sami lidé nazývají „džunglí“: 20 až 28 tisíc lidí se tísní v táboře s kapacitou tři tisíce osob, poslední tři dny bez vody na mytí, a je zde jen hrstka lékařů, kteří se o starají o nemocné. To jsou ideální podmínky pro šíření viru a jak uvedla organizace Lékaři bez hranic, v okamžiku, kdy se tu epidemie začne šířit, už jí nebude možné zastavit.
Víte, koho obviňovat za ohrožení všech těch životů: Evropskou unii a její migrační politiku. Také v této situaci, jež je pro všechny nová, musíme hledat způsoby, jak proti této politice bojovat. Nevěříme ani slovu ze slibů řeckého státu a EU, že vytvoří v Morii humánnější podmínky. Na první pohled je zřejmé, že do tábora nebyl investován ani jediný cent ze všech těch milionů. Ty šly místo toho na militarizaci hranic EU.
Z tohoto důvodu požadujeme okamžitou evakuaci vězení Moria a přesun žadatelů o azyl na bezpečné místo.
Před dvěma dny propukl v detenčním táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos požár. Nejméně jeden člověk zahynul. Hovořili jsme s aktivisty URA Dresden, kteří jsou v současné době na místě, abychom se dozvěděli více o situaci v táboře a jeho okolí, o spolupráci s místním obyvatelstvem a politických důsledcích aktuální situace.
Jste nyní na Lesbosu: Kdy jste dorazili a proč tam jste?
Jsme malá delegace antifašistů. Poslední katastrofy, k nimž došlo na vnější hranici EU s Tureckem, nás nenechaly chladnými. Erdoğanovy vyděračské pokusy a politika izolace EU dehumanizují lidi hledající ochranu a dělají z nich hračku v rukou politiků, což může způsobit pouze další válku, chaos a novou migrační vlnu. Zejména v případě ostrova Lesbos bylo mediální pokrytí v posledních pěti letech poněkud slabé. Když se ohlédneme zpět, vidíme, že situace v Morii ani na ostatních ostrovech se nijak zásadně nezlepšila. Chybí k tomu politická vůle – nejen na straně řecké vlády, ale také na straně bohatých zemí Evropy. Dokonce i rozhodnutí sedmi států EU přijmout 1600 dětí zní jako špatný vtip a dosud nešlo o nic než prázdná slova. Po útocích místních fašistů a části vesničanů mnoho novinářů opět zmizelo. Koronavirus možnosti informování ještě více komplikuje, takže jsme ve správnou chvíli na správném místě. V neposlední řadě musíme zdůraznit, že chceme podporovat výměnu s místními antifašistickými strukturami. Zajímá nás, jak místní hnutí reaguje v takových výjimečných situacích. Známe podobné situace z Německa. Stále si dobře pamatujeme na události v Heidenau.
Zdá se, že v tuto chvíli všechno zastínila koronavirová krize. Informace o situaci v turecko-řeckém pohraničí z médií téměř zmizely. Jaká je situace na místě?
Samozřejmě, hlavní roli tu hraje koronavirus. I když na ostrově Lesbos byl zatím potvrzen jen jeden případ, je v době pandemického zpravodajství těžké získat z médií představu o současné situaci v táboře. Obecně panují z propuknutí epidemie v táboře velké obavy. Nebezpečí, že nemoc bude zanesena do tábora zvenčí, je vyšší než to, že lidé, kteří tam jsou, přinesli nemoc s sebou, jak rasisté rádi prohlašují.
Už minulý týden vyzvali Lékaři bez hranic (MSF), aby se konečně něco udělalo pro zlepšení katastrofálních hygienických a zdravotních podmínek v táboře. Například odpadní voda je v tzv. džungli prozatímně odváděna malými ručně vykopanými kanály vedoucími přes celý tábor. Kromě toho neexistují žádné možnosti izolace, není zajištěna žádná zvláštní péče o vysoce rizikové pacienty ani jakékoliv testování. Odhaduje se, že v táboře je vězněno 20 až 28 tisíc lidí. Je tam ale jen několik lékařů. Většinu základní péče v současné době poskytují dobrovolníci a neziskové organizace. Například Lékaři bez hranic se z politických důvodů z tábora stáhli a nyní poskytují péči mimo tábor. Organizace SOS dětské vesničky tu přestala pracovat kvůli šikaně ze strany řeckých úřadů. Grassroots struktury jako třeba No Border Kitchen také nyní zvažují, jak dál. Situace se může změnit každým dnem.
V táboře Moria došlo k požáru, při kterém údajně zemřelo jedno dítě. Jakým výzvám čelí tábor po požáru?
Ano, došlo k velkému požáru (požár v táboře vypukl 16. března – pozn. překl.). Byli jsme na místě. V té době byl oheň ale už uhasen. Policajti se pokusili uzavřít vchody do vnitřního prostoru tábora, objevily se zprávy o zatčení novinářů. Je pravda že jsme uvnitř žádné neviděli. Mluvili jsme v táboře s jeho obyvateli. Řekli nám, že správa tábora a policie reagovaly příliš pozdě a že požár pravděpodobně trval až dvě hodiny. Zemřelo nejméně jedno dítě. Obyvatelé tábora mluvili o dalším mrtvém. Nevíme to ale s jistotou, protože včera se krátce hovořilo také o pěti mrtvých.
Pokud se ptáte, co se teď dá dělat: Dobře, můžete vytvořit únikové cesty, vodovodní přípojky a natřít zdi pěkně na růžovo. To ale nepomůže. Věříme, že vaše otázka musí být zodpovězena na politické úrovni: Existence tohoto tábora je nelidská a je iluzorní, že se něco může změnit pro 23 tisíc lidí v tak malém prostoru a na tomto ostrově. Samotná myšlenka táborů je nelidská a vždy souvisí s politikou třídění a uzavírání. Každodenní život tam pro lidi je peklo – je poznamenaný bídou, nedostatkem a masivním násilím ze strany policie a v noci často i mezi obyvateli tábora navzájem. Podle nás proto tábor musí být okamžitě uzavřen a lidé přivezeni do bohatých států EU. Není jiná možnost než úplná evakuace.
Dostávají se k nám stále další informace o útocích nácků na uprchlíky, jejich instituce, novináře a neziskové organizace. Jak situaci vidíte přímo na místě?
Je složité hodnotit zdejší situaci, protože informace nejsou úplně přehledné. Místní aktivisté začali útoky dokumentovat, ale mnoho útoků na uprchlíky zůstává bez povšimnutí. Víme, že od října 2019 jsou tu akce krajně pravicových skupin časté. Pravidelně blokují silnice a rozmisťují své hlídky. Přinejmenším jednou zablokovali dodávku jídla do tábora. A často se snaží bránit novinářům nebo pracovníkům neziskových organizací ve vstupu do tábora. Slyšeli jsme ale také o fyzických útocích a škodách na majetku. Je tedy velmi pravděpodobné, že nestátní školu a zásobovací centrum „One Happy Family“ podpálili právě tito lidé. Nelze si nevšimnout, že nedošlo k žádnému zásahu bezpečnostních sil. Naopak, dokonce i místní tisk uvádí, že se přímo účastní akcí proti táboru, stejně jako místní politici. Posun doprava odhaluje, co je již dlouho součástí společenského postoje. Je to patrné také v zastupitelstvech: otevřeně rasistická strana „Svobodní občané“ (Eleftheri Politis) je zastoupena v místních zastupitelstvech a získala dokonce dvanáct křesel v regionálních parlamentech. I my jsme zde pociťovali nepřátelství, zejména po dvou antifašistických demonstracích, jež proběhly 14. března. Ale i tak bychom se v některých částech Saska cítili méně příjemně, než když jsme ve večerních hodinách procházeli zdejšími ulicemi.
Existuje tu nějaký potenciál pro antifašistické protiakce?
Jasně, ten existuje vždycky a všude! Například monitoring tu zatím fungoval dobře. Zvlášť pokud jde o fašisty ze zahraničí, podařilo se mařit jejich působení. To dobře ukázal příklad německých „identitářů“ nebo irské fašistické skupiny Grand Torino. Díky tomu se tito lidé teď bojí chodit na veřejnost a snad to odradí ostatní od toho, aby sem jezdili. Tohle je důležitá část antifašistické práce, kterou je možné podpořit bez toho, aby tu člověk byl.
Mimo to se samozřejmě nabízí tradiční aktivity jako graffiti a antifašistické demonstrace. Místní antifašistické hnutí se nicméně potýká s problémy, které známe i od nás z domova. Hlavně na venkově, ale taky tady v hlavním městě ostrova, nejsou mladí aktivisté a aktivistky považováni za místní. Silnou roli tu pořád hrají rodinné vazby. Nejde tu tak moc o politické postoje, ale o osobní konflikty. Navíc, mnoho místních je ozbrojeno a své zbraně se nebojí používat, jak se ukázalo při nedávných protestech proti novým detenčním centrům. Také jsme slyšeli od uprchlíků, že se navzájem ochraňují, což je pro ně samozřejmě problém. Mnozí z nich dokonce znají termín “antifa” a mají k němu pozitivní vztah. Je tak škoda, že tu zatím nevznikla organizovaná spolupráce mezi uprchlíky a antifašisty. Pro místní antifašistickou scénu bude obecně těžké otočit politický diskurz na ostrově, protože krajní pravice blokádami a postojem proti neziskovkám našla společensky přijatelné formy akcí a antifašisté na to budou muset najít odpověď bez toho, aby upadli do defenzívy.
Jak na ostrově vypadá spolupráce mezi neziskovami a místními?
Některé naše místní kontakty pracují v neziskovkách. V této otázce je společnost víceméně rozdělena. Jsou tu obyvatelé, kteří tvrdí, že neziskovky situaci na ostrově nezlepší. Zní z toho naštvání na bídnou státní správu. Jasně, že se mnozí na ostrově cítí frustrovaně a osamoceně, ale vždycky se musíš koukat na celou situaci v kontextu roky diktované německo-evropské politiky škrtů. Nic z toho ale nemůže ospravedlnit rasistické útoky nebo výzvy k násilí na zaměstnancích neziskovek.
Na druhé straně samozřejmě existuje také levicová kritika neziskovek. Ta je ale hodně konstruktivní. Existuje tu síťování mezi pracovníky v neziskovkách, zaměřené například na pracovní podmínky uvnitř neziskovek. Ty mohou být dost bídné: krátkodobé smlouvy nebo nižší mzdy pro lidi ze střední Evropy. Tato síť není v současné krizi moc aktivní. Lidé jsou ale aktivní na jiných úrovních, organizují například demonstrace. Pak je tu taky spousta solidárních projektů, které úplně nemají charakter neziskovek. V dlouhodobém horizontu ale musíme všichni spolupracovat. Přes všechny hrozný věci, který si místní lidé museli prožít, musíme zkoumat, jestli tu turismus opravdu zkolaboval a jestli to bylo kvůli uprchlíkům.
Neziskovky s sebou také přináší byznys, ze kterého mnozí na ostrově profitují. Víc jsou využívány taxíky a hotely a obchody víc vydělávají, některé obměnily svůj sortiment na levné produkty, které si mohou uprchlíci dovolit. Potřebujeme ale víc mluvit s lidmi, abychom o situaci věděli více.
Jak můžeme na Lesbosu pomoci?
Nejrozumnější by bylo, kdyby se obyvatelé bohatých evropských zemí organizovali pro to, aby jejich země konečně přijaly lidi z táborů, kteří hledají útočiště. Samozřejmě to nebude jednoduché, protože mezi nimi je hodně lidí, co zažilo trauma nebo zdravotní problémy. Každý člověk, co si stále myslí, že evropská myšlenka lidských práv je víc než jen prázdná fráze, by měl okamžitě jednat.
Koronavirus sitauci samozřejmě komplikuje. Může to být šance poukázat na urgentnost evakuace. K tomu je potřeba mobilizovat širokou občanskou společnost, nejenom levicovou a antirasistickou scénu. Podle našeho názoru, si lidé v tomto táboře udržují lidskou důstojnost a základní lidská práva navzdory Evropě. Měli bychom si z nich vzít příklad. Mimo strašné věci, co se v takovém táboře dějí, tu panuje obrovská solidarita, otevřenost a přátelství. Obyvatelé tábora nás vždy přijali mezi sebe. Pomáhali nám například vyhnout se policejním kontrolám, abychom se mohli věnovat zpravodajské práci.
Pro ty, kdo chtějí posílat peníze: Pokusíme se najít v příštích pár dnech projekty, jež stojí za to podpořit. Ale opakujeme, že západní levice se musí konečně znovu naučit bojovat, oslovit širokou veřejnost a vytvářet společenský tlak. Něco se musí stát ihned. Věříme, že tohle bude mít větší dopad než soliparty v místním autonomním centru pro zdejší školu. Jenom společenským tlakem můžeme dosáhnout změny politické situace. Podmínky, které v Morii existují, jsou na půdě Evropy, ne v zemi uprostřed občanské války. Jen v Morii je osm tisíc dětí a mladých lidí, jejichž budoucnost je systematicky ničena současnou politikou.
Můžete odhadnout jak se situace bude vyvíjet v následujících měsících?
To je těžká otázka. Pořád nemáme úplný vhled do situace. Požár ukázal že se věci mohou měnit velmi rychle. Je důležité, aby místní antifašistické struktury byly schopny odpovědět na akce organizovaných nácků. Období rovnováhy moci se zdá být u konce a ze strany antifašistů tak musí přijít proaktivní přístup. My nechceme jít tak daleko, spíš chceme víc mluvit s místními a snažit se lépe porozumět situaci.
Drážďanská organizace Undogmatische Radikale Antifa (URA Dresden) je součástí radikálně levicové německo-rakouské aliance …ums Ganze a vedle toho je organizována v transnacionální antiautoritářské platformě Beyond Europe.
Rozhovor původně vyšel na německém webu Dresden Alternative News. Anglický překlad rozšířený o úvod obsahující informace o novém vývoji na Lesbosu o den později na webu platformy Beyond Europe. Zkrácená verze českého překladu vyšla na webu Alarm.