Rozhovor o mezinárodních protestech proti revizionistickým nacistickým demonstracím

Tak jako v předchozích letech mají v sobotu 12. února v Budapešti a Sofii proběhnout revizionistické akce s účastí neonacistů ze zahraničí. Antifašistické skupiny v obou městech mobilizují k protestům proti těmto akcím. Přečtěte si rozhovor se členy kampaně „NS-Verherrlichung stoppen“ („Stop glorifikaci nacismu“) (K.), členy Antifa Sofie (A. S.) a antifašisty z Budapešti (A. B.) o jejich zkušenostech s budováním mezinárodních sítí a s politickými intervencemi proti fašistům.

V Budapešti a Sofii se již několik let konají protesty proti revizionistickým nacistickým demonstracím. Zeptali jsme se členů kampaně „NS-Verherrlichung stoppen“ („Stop glorifikaci nacismu“) (K.), členů Antifa Sofie (A. S.) a antifašistů z Budapešti (A. B.) na jejich zkušenosti s budováním mezinárodních sítí a s politickými intervencemi proti fašistům.

Po roce 2000 organizovala kampaň „Stop glorifikaci nacismu“ v Německu protesty proti nacistickým demonstracím připomínajícím zástupce vůdce Rudolfa Heße. Tyto nacistické demonstrace se konaly každoročně. Co vás přimělo k obnovení kampaně?

K: Nápad vybudovat evropskou síť proti glorifikaci nacismu vznikl během antifašistických protestů proti neonacistickým demonstracím připomínajícím Rudolfa Heße v letech 2017 až 2019 v Berlíně. Považovali jsme za nutné navázat kontakt s iniciativami po celé Evropě, které se zabývají podobnými neonacistickými demonstracemi. Mezi těmito neonacistickými demonstracemi existují podobnosti: Oslavují národní socialismus, připomínají vrahy minulosti a snaží se reinterpretovat historii.

Zdálo se nám vhodné nazvat kampaň „Stop glorifikaci nacismu“. Na jedné straně se fašistická glorifikace minulosti od doby, kdy jsme začali s prvními protesty v rámci kampaně, příliš nezměnila. Na druhou stranu nám tento název připadá docela výstižný. Kromě toho se dnešní kampaně účastní i lidé, kteří byli aktivní po roce 2000.

Cílem kampaně dnes je vybudovat mezinárodní síť, protože veřejný diskurz se v Německu a některých dalších zemích znatelně posouvá doprava. Od té doby, co se krajně pravicové strany v evropských zemích staly součástí vlád nebo silnou frakcí v parlamentní opozici, je antifašistická politika připomínání zesměšňována, zatímco kolaboranti s nacismem jsou rehabilitováni a oslavováni.

V lednu 2020 se v Berlíně konala konference „Sprete Fashizma“ („Stop fašismu“). Antifašisté z Německa, Bulharska a Maďarska hovořili o zkušenostech, které získali při protestech proti revizionistickým nacistickým demonstracím. Jaký byl závěr?

K: Maďarští antifašisté se s námi před konferencí spojili a požádali nás o pomoc s šířením jejich mezinárodní výzvy k protestům proti celoevropskému setkání fašistů 8. února 2020 v Budapešti. Cílem bylo využít konferenci jako platformu, která by na události upozornila, a dát aktivistům z Budapešti a Sofie co největší prostor k tomu, aby o dění informovali, analyzovali ho a hodnotili. Po konferenci jsme se rozhodli, že se s malou delegací zúčastníme v roce 2020 protestů, abychom získali představu o situaci a posílili naše sítě.

Na jedné straně jsme byli šokováni tím, co jsme zažili, protože nacisté a Hitlerovi fanoušci bez ostychu a pod ochranou maďarské policie připomínají německé vrahy a ty, co s nimi kolaborovali. Na druhou stranu byla účast na protestu docela dojemná a inspirativní. Navzdory autoritářským a nacionalistickým poměrům v Maďarsku bránilo a brání nacistickým demonstracím mnoho lidí ze všech společenských vrstev. Obzvlášť nás potěšilo, že se protestů účastnili i Romové. Kromě toho, že jsou Romové diskriminováni a pronásledováni státem, stávají se opakovaně oběťmi fašistického násilí a dokonce i vražd.

Již mnoho let slaví nacisté z celé Evropy v Budapešti „Den cti“ na památku Zbraní SS. Jak byste popsali tuto situaci?

A.B.: Pro pochopení komunikace a prezentace kolem „Dne cti“ je důležité vědět, že se nejedná o přímou připomínku Zbraní SS. Široké spektrum maďarských krajně pravicových skupin, od nacionalistů až po přímé nacisty, si připomíná nesmyslný pokus několika německých a maďarských jednotek včetně SS i řadových vojáků vymanit se z obklíčení sovětskou armádou.

V kontextu maďarské politiky je „Den cti“ součástí jakési kulturní války o interpretaci událostí 2. světové války v dnešním Maďarsku. Krajně pravicový výklad, převzatý od západoevropských nacistů, je jasný: Horthyho Maďarsko spolu s nacistickým Německem bránilo „Evropu“ před rudou, komunistickou, židovskou, asijskou či barbarskou hrozbou. Interpretace FIDESZu není daleko od interpretace krajní pravice: Podle jejich názoru Maďarsko bojovalo proti stalinismu a komunismu, a když německá vojska vstoupila v roce 1944 do Maďarska, země ztratila svou suverenitu. Proto ji nelze vinit z ničeho, co se stalo poté.

Tento pohled na historii vysvětluje, proč vládnoucí strana „Den cti“ ignoruje: Nechce se na něm přímo podílet, ale nemůže proti němu ani vystoupit, protože výklad krajní pravice je příliš blízký její interpretaci.

Jak na „Den cti“ reaguje policie a politici?

A.B.: Když se FIDESZ dostal k moci, hrálo velkou roli policejní násilí proti demonstrantům v předchozích letech, kdy byla u moci ještě socialistická strana. Proto si vláda velmi přeje, aby nedošlo k vyprovokování policejního násilí. Proto jsou demonstrace většinou poklidné a demonstranty odděluje velký počet policajtů. Zároveň ovšem nepochybujeme o tom, na čí straně bude policie, pokud se (politická) situace zhorší.

Antifašisté již léta protestují proti každoročnímu „Lukov marši (Луковмарш)“. Jak se protesty vyvíjely?

A.S.: Poté, co se antifašistické hnutí v Bulharsku po roce 2000 stalo terčem mnoha fašistických útoků, byla založena otevřená skupina „Lidé proti rasismu“ (PAR). Založili ji kolem roku 2011 lidé s různými politickými názory, kteří se spojili k boji proti rasismu a neonacismu. PAR začali šířit antifašistickou propagandu ve skupině na Facebooku a zaplavili Sofii samolepkami. V roce 2011 se sedm členů skupiny pokusilo zorganizovat první shromáždění proti Lukov marši, ale nakonec před bulharským parlamentem demonstrovali sami.

V roce 2012 se PAR podařilo společně s některými levičáky, komunisty a židovskou komunitou v Bulharsku vytvořit výbor proti Lukov marši. Výbor zaslal starostovi Sofie dokumenty, v nichž vysvětloval, proč by pochod neměl být povolen, a zorganizoval malou protiakci. V roce 2013 se vzhledem k politické situaci v Bulharsku a velkým celostátním demonstracím v tomto roce žádné protilukovovské akce nekonaly. Od roku 2014 se na organizaci protilukovovského pochodu podílejí všechny anarchistické a antiautoritářské skupiny. V letech 2014 a 2015 nebyl nacistický pochod úřady povolen, ale příznivci Lukova jej přesto uskutečnili a účastnily se ho všechny mezinárodní krajně pravicové skupiny, které měly v Sofii své mezinárodní setkání. V roce 2016 jsme vydali první mezinárodní výzvu k solidaritě s protilukovovským pochodem, nyní známou pod názvem „Žádní nacisté v našich ulicích“. Podařilo se nám ji rozšířit a oslovit soudruhy z celé Evropy.

V posledních několika letech se nám podařilo navázat spolupráci s LGBT skupinami. Myšlenkou demonstrace „Žádní nacisté v našich ulicích“ bylo zorganizovat různé skupiny a různé lidi, které spojuje jedna věc – odpor proti nacistickým pochodům a fašismu v ulicích Sofie.

V roce 2017 se demonstrace „Žádní nacisté v našich ulicích“ zúčastnilo přibližně 300 lidí z Bulharska i ze zahraničí. Během pochodu docházelo k provokacím ze strany nacistů. Na jednom místě trasy se shromáždilo asi 20 bulharských neonacistů, kteří křičeli a schovávali se za policisty. Skupinu tvořili známí účastníci akcí proti Pride a imigrantům, z nichž většina se odštěpila od BNS (Bulharský národní svaz, hlavního organizátora Lukov marše) a nyní jsou členy nové strany. Studenti vyvěsili z budovy Národní akademie divadelního a filmového umění v Sofii obrovský transparent s nápisem „Lukov je mrtvý. Jeho myšlenky také. FCK NZS“. Od té doby se naší antifašistické demonstrace účastní stále více lidí, a to jak z Bulharska, tak z dalších zemí včetně Řecka, Rumunska, Makedonie, Srbska, Rakouska a Německa.

Policie se pravidelně snažila dělat antifašistům potíže – nedovolila jim připojit se k demonstraci kvůli transparentům a vlajkám, které nesli. Obvinila účastníky demonstrace, protože si zakrývali ústa šátky (obvinění byla díky právníkovi později stažena). Několik měsíců po protestech v roce 2020 byli dva soudruzi z Bulharska předvoláni na policejní stanici, aby podali vysvětlení ohledně některých transparentů, které na demonstraci nesli. Jednalo se o fotografie odbojářky Violety Jakovové, která zastřelila fašistického vůdce Hristo Lukova. Později jsme zjistili, že lidé z BNS, hlavní organizátoři Lukov marše, podali v souvislosti s těmito plakáty stížnost na prokuraturu.

V roce 2021 vyšlo navzdory Covidu-19 a chladnému počasí (teploty byly pod -8 stupňů) do ulic mnoho soudruhů na znamení odporu proti každoročnímu neonacistickému Lukov marši. Proti fašismu se společně postavili lidé z různých prostředí – Romové, uprchlíci, LGBTI lidé a další. Naší zbraní je solidarita!

Jak lidé v Sofii reagují na „Lukov marš“?

A.S: Reakce lidí se za posledních několik let změnila, hlavně díky zprávám v médiích. Před třemi lety ani jedny noviny neoznačovaly organizátory a účastníky Lukov marše za neonacisty, fašisty nebo krajně pravicové extremisty. V posledních letech začaly reportáže celostátní televize zmiňovat neonacistické symboly a skupiny, nenávistné projevy během pochodu. Přesto si stále mnoho lidí v Bulharsku nedokáže uvědomit problém a hrozbu, kterou vzestup krajní pravice zemi přináší.

Kampaň „Stop glorifikaci nacismu“ má za cíl mobilizovat lidi na mezinárodní úrovni, aby se zúčastnili protestů proti „Dni cti“ v Budapešti a „Lukov marši“ v Sofii. Existují již nějaké konkrétní plány?

K: Plánovali jsme, že se v únoru 2021 setkáme s našimi přáteli a aktivisty z celé Evropy v Budapešti, abychom hlasitě protestovali proti shromáždění neonacistů. Bohužel nám v tom zabránila pandemie. Přesto se nám podařilo vybudovat mezinárodní síť. Snažíme se zvýšit povědomí o nacistických demonstracích v Sofii, Budapešti a o antifašistickém hnutí v Německu.

Zdá se nám vhodné zaměřit se nejprve na nacistickou akci „Den cti“ v Budapešti ležící uprostřed Evropy. Antifašisté z Německa, Polska, Rakouska, České republiky, Chorvatska a Bulharska se tam mohou snadno dostat. Nacisté z této akce čerpají zvláštní povzbuzení, protože jim poskytuje příležitost ke komunikaci a budování sítí. Chceme narušit, zablokovat a nakonec zabránit jejich demonstracím, vzpomínkovým akcím, koncertům, navazování kontaktů a polovojenským cvičením. Součástí toho bude oslabení jejich schopnosti mobilizovat lidi na mezinárodní úrovni a zastavit velké skupiny ještě před jejich příjezdem.

Jak by vás mohli podpořit antifašisté z jiných zemí?

A. B.: Situace není jednoduchá, protože nacistická akce je médii ignorována, přítomnost krajní pravice je zlehčována. Mantrou liberální opozice a médií (v podstatě celá opozice je ekonomicky liberální) je, že „západní Evropa“ přináší jen pozitivní hodnoty. Proto nacisté z Německa, Francie a dalších západoevropských zemí, kteří přijíždějí do Budapešti, do jejich vidění světa nezapadají. Je velmi obtížné na tuto akci upozornit, aniž by o ní informovala média, a tudíž by měla velkou sledovanost.

Zároveň je malý počet organizovaných antifašistů sám o sobě nevýhodou: Nedostatek pozitivních zkušeností a zdrojů, nedostatek kamarádů a pocit bezmoci velmi ztěžují mobilizaci lidí. V tomto ohledu by mohla být velmi užitečná podpora mezinárodních soudruhů. Jejich přítomnost a zkušenosti by nás posílily a dodaly by nám i lidem v antifašistických subkulturách sebedůvěru, kterou naléhavě potřebujeme.

A. S.: Nejlepší podporou je pro nás účast na demonstraci „Žádní nacisté v našich ulicích“. Sdílení informací a šíření solidarity je nezbytné, protože Lukov marš se stal mezinárodním setkáním neonacistů z celé Evropy. Mezinárodní krajní pravice při účasti na Lukov marši navazuje kontakty a spřádá plány, což způsobuje problémy nejen lidem v Bulharsku, ale i celému antifašistickému hnutí v Evropě.

Jaké další antifašistické akce doporučujete?

K: Při celoevropských protestech před ambasádami jsme dosáhli pozitivních výsledků. Je to alternativa pro lidi, kteří se nemohou vydat na dlouhou cestu.

Dále zvyšujeme povědomí o akci v Rize, kde je každoročně připomínána památka SS, o demonstraci Rudolfa Heße v Německu a o glorifikaci chorvatské fašistické Ustaše v Bleiburgu/Pliberku (Rakousko). Společně s antifašisty ve všech těchto zemích chceme nejen vytlačit nacisty, ale také umožnit místně zakotvené důstojné připomínání obětí nacistického režimu, které ukáže, kdo byli pachatelé, a neponechá prostor pro revizionismus.

Chceme předávat historické a aktivistické znalosti, abychom posílili a propojili různé aktivisty. Naším cílem je, abychom dokázali konfrontovat dobře propojenou neonacistickou scénu s lépe propojeným antifašistickým hnutím – tak jako tomu bylo v minulosti.

Díky za rozhovor!

________________________________________

Zkrácená německá verze tohoto rozhovoru poprvé vyšla v antifašistickém časopisu LOTTA, č. 83. Do češtiny přeloženo z anglické verze publikované v září 2021 na webu kampaně NS-Verherrlichung stoppen!